Letošní ročník ve mně zanechal ošklivou pachuť z celkového průběhu, jež možná neopadne a bude znamenat buď úplné zrušení každoročního SpS či radikální změnu, ale abych zbytečně nestrašil, že je to až tak špatné, je důležité shrnout všechny události, které tento zmar způsobily.

Pokaždé zveřejňuji hrubý plán na web, aby se každý s ním mohl seznámit a buď souhlasit nebo nadhodit nějaký vlastní nápad. Podle komentářů se zdá, že všichni s délkou trati a profilem souhlasí, jelikož v celé historii nad tímto neproběhla žádná velká debata. Z historických událostí samozřejmě vím, že je nutné dojezdy/přejezdy uzpůsobit i těm s horší fyzičkou. Co mě však zaráží, že se najdou takový lidé, kteří jsou schopni vzdát část úseku jen proto, že nečekali její náročnost i počet stoupání a bez nějakého dalšího odhodlání se vzdát a radši sednout na vlak. Najdou se však i tací, kteří k tomu, že se nedokážou dostat z bodu A do bodu B, jsou schopni k tomu přemlouvat i další. Copak jsme nějakej tým? To si říkáme Fucking Athletes, když nejsme schopni ujet pár kilometrů v kopcích? Čekal snad někdo, že to bude vyžehlený jako maminčina košile? Ideální je trénink před SpS a nejlepší zkouškou je například Hella Šerlich, po kterém by měl každý zvládnout i tuto událost, protože žádná etapa není tak náročná jako cesta z Mohelnice až na Šerlich. Ale kdo se chce na dovolené, které se koná v horách strhat, když očekává pohodu. Jenomže pohoda je válet se moře a divím, že si toho ještě někdo není vědom, když se jedná o sportovní cyklistický výlet.

Nechci tady psát o lidech, kteří vůbec nejeli z jakýkoliv důvodů, ale o lidech, kteří se zúčastnili, ale vzdali to jako by se snad ani zpotit nechtěli.

Další věcí je nestálost názorů některých lidí, která je víc proměnlivá jak počasí v Libverdě. Každý jednotlivý účastník tvoří článek řetězce a všem je jasný, že po pár článcích již tento řetěz není možné složit zpět na kolo. Tedy pokud je pak tento díl vyřazen či bere sebou i další článek vše se rozpadá, což napomáhá i následné atmosféře ve skupině, která je tímto postižena a celé se to hroutí jako domeček z karet.

Myslím si, že každý by se měl zamyslet sám na sebou, jestli mu rozhodnutí opustit nebo nezvládnout úsek SpS jen proto, že se mi nechce nebo nemám natrénovat namísto toho se nahecovat a jít do toho, když je to, jak se říká, jen o hlavě. Copak ze zaplacené dovolené taky odjíždíte o týden dřív? Zranění jsou samozřejmě samostatná kapitola a předpovídat jej nelze, tedy stát se může cokoliv. Taktéž počasí v posledních dvou letech hrálo svoji roli, ale nebyla to nikdy hlavní příčina. 

Chtěl bych, pokud k tomu cokoliv máte, aby jste se vyjádřili do komentářů, jestli má smysl pořádat besídku, jezdit i na jiné singltreky nebo například mít týmové oblečení.  A hlavní otázka je, baví to ještě vůbec všechny účastníky?