Tradiční předvoj letos namísto šesti členů mohla zajet pouze čtveřice Fathletů z důvodu zdravotních i pracovních. Výživné teploty je z Golčova Jeníkova po táhlém stoupání před Sečí dovedli do místní přehrady, kde se zchladili a uhasili žízeň. Těsně před Chrudimí je doplnil další cyklista, a tak v pěti lidech dojeli do penzionu U Lávky.

I přes noční euforii se skupina předvoje rozhodla vynechat ranní vlak, jelikož usoudila, že je časově možné cestu z Chrudimi do Pardubic zvládnout na kole. A opravdu jej v poklidu zvládla, jelikož šlo o krásnou rovinatou trasu. Na pardubickém nádraží je čekala stejně početná skupina Fathletů vyjíždějících vlakem z Mohelnice. V následujícím společném vlaku se nám tentokrát nepodařilo obsadit „tichý oddíl“, a tak jsem zasedli mezi ostatní cestující, což nám náladu rozhodně nezkazilo. V Liberci jsme byli v poledni, a proto naše první zastávka vedla do KFC, McDonalds či jiného občerstvení, abychom měli dostatek sil pro stoupání na Bedřichov a výše. Kopec nebyl tak dlouhý jako minulý rok na Ještěd, ale i přesto trvalo hodinu než jsme vydrápali na lovecký zámeček Nová Louka a další hodinu než jsme byli na Smědavě.

Po příjezdu na Peťovu stodolu začala „tajná“ akce pro jednoho nastávajícího novomanžela. V plánu byl paintball, baletky a noční lap dance. Vše se stihlo téměř podle plánu a rozlučka se ke spokojenosti překvapeného Fathleta snad i vydařila.

Sobota ráno však vždy patří Singltreku pod Smrkem. Většina tedy vyrazila směr hřbitov na začátek černé trasy ve směru ke Kyselce. Někteří vyjeli přímo k Sudu. I přesto jsme se všichni opět sjeli v restauraci U Kyselky. Hejnické slavnosti nabízely odpolední koncert Prago Union a to přilákalo pět hip-hopových fanoušků z řad sportovců. Ostatní dorazili v podvečer, aby si poslechli koncert Lenny a O5 & Radeček. Nechyběl známý koktejlový bar plný „kýblů“.

Nedělní počasí opět přálo, i když na koupání v kempu v Novém Městě pod Smrkem nebylo až takové teplo, zajeli jsme se všichni se vyvalit k rybníku, ať již přes traily nebo nejbližší cestou po asfaltu. Odpoledne zůstalo takové volnější.

V pondělí jsme se již víceméně šetřili a nabíraly síly pro úterní začátek přejezdu. Někteří hledali zapomenuté dny. 🙂

Trasa přejezdu lehce kopírovala 3. ročník, až na drobný detail, kdy jsme dojeli až na nejsevernější bod ČR. Trasa byla dlouhá 105 km a vedla přes polský důl Turów, německou Žitavu, Jiříkov a z německé strany poté přímo ke kameni nejsevernějšího bodu. Ubytování jsme sehnali ve Vilémově, což už byla od hranic ta lehčí část cesty.

Na středeční den jsme neměli přesný cíl – vše záleželo na chuti a síle pokračovat, kam jen to půjde. Na začátku kopcovitý terén nám dal zabrat a zavedl nás do Saského Švýcarska, aby po chvíli jsme znovu přejeli hranici na „našeho“ národního parku. Zkáza způsobená kůrovcem a požárem rok nazpět byla znát témeř na každém metru. Projeli jsme Mezní Loukou do Hřenska, kde jsme po krátké pauze nasedli na přívoz na druhou stranu Labe. Po rovince jsme jeli asfaltovou trasou do Děčína a zakončili 13. ročník na vlakové zastávce v Ústí nad Labem s celkovými 72 km v nohách.

• Délka trvání: 6 dní
• Seznam bikerů (13): Jiří Horák, Václav Šnévajs, Petr Žváček, Marek Štancl, Kamil Nagyváthy, Anton Krejčí, Petr Montág, Lukáš Kopp, Martin Stuchlý, Jan Kryl, Michal Pěnička, Jiří Bartoň, Lukáš Grepl

Golčův Jeníkov – Chrudim (0. den)

Chrudim – Pardubice (1. den)

Liberec – Bedřichov – Lázně Libverda (1. den)

Lázně Libverda – trojmezí CZ/PL/DE – nejsevernější bod ČR – Vilémov (5. den)

Vilémov – NP České Švýcarsko – Ústí nad Labem (6. den)