Šťastně-nešťastný ročník začal od den dříve, než bylo obvyklé v předchozích letech. Vyrazili jsme tedy ve čtvrtek 29.6. v osmi atletech z mohelnického nádraží neobvyklou cestou s přestupem v Praze a dále na Ústí nad Labem do cílového Děčína. Počasí na Moravě ještě přálo a ve voze pro matky s dětmi se nálada rychle zvedala, ale postupně, jak jsme se dostávali hlouběji do Čech, se zatahovalo tak hustě jako by nám obloha měla každou chvíli spadnout na hlavu. Přestup v Praze nabídl vydatný „slejvák“, při kterém jsme se však museli dostat z hlavního nádraží na Masarykovo nádraží nejkratší možnou cestou. To znamenalo křižovat cesty bez ohledu na další dopravu.

Notně promočení jsme nasedli pokračovat v konzumaci „šnapsu“. Celou cestu pršelo a nezměnilo se to ani v Děčíně, alespoň že déšť nebyl nijak silný. Vyškrábali jsme se na Pastýřskou stěnu, kde je bezvadná vyhlídka na ústí Labe a celý Děčín. Po cestě dolů jsme vyčkali až se přežene další „liják“ a konečně vyjeli labskou stezkou směr Německo, přesněji na Hřensko. Plavba přívozem na druhou stranu Labe byla pěkným zpestřením. Pravčická brána byla na kole nedosažitelná, ale mrknuli jsme se na Malou Pravčickou bránu, Jestřichovické stěny a Zříceniny hradu Šaunštejn, kde byly opravdu krásné výhledy. Jetřichovice, Všemily, Kunratice a poté zasloužený odpočinek v pensionu u Marůšáků v České Kamenici jako cílové místo prvního dne.

Páteční ráno bylo pro některé docela kruté, když bolely nejen nohy, ale taktéž hlava. Vydali jsme se tedy směr „základna“ Libverda. Trasa přes Lužické hory polovinu nenatrénovaných atletů zmohla, a proto sedli v Jablonném v Podještědí klasicky na vlak. Druhá půlka se přes Německo a Polsko se zastávkou na trojmezí a obědu v Hrádku na Nisou na kole dostala bez problémů až do stodoly s nastoupanými více než 1000 metry.

U pana Šádka jsme se tentokrát potkali se skupinou „Brňáků“, kteří jezdí SpS podobně dlouhou dobu jako my. Vzhledem k jejich početné převaze jsme dostali pokoj za kuchyňkou, kde byla posilovna i sedačka se stolem, takže pro nás příjemná a určitě lepší varianta.

Deštivé dny a přeháňky měly za následek rozmočení stezek a kaluže, i tak se však v sobotu jezdilo klasickým okruhem k základně a zpět. Stezky nedoznaly žádné změny. Autem odpoledne dorazil další účastník. Večer bohužel opět zkazil vydatný déšť, takže jsme Michala Nesvatbu a Čechomor museli vynechat, ale spolu jsme si „u nás“ na pokoji docela vystačili.

Neděle byla dnem, kdy odjeli dva účastníci a taky dnem odpočinku z důvodu přeháněk a únavy z pití a tak. Vydali jsme se tedy k Zelenému stromu na oběd, ke kolonádě a Velkému sudu na pivo. Pondělí bylo posledním dnem ježdění po Singltreku pod Smrkem, i když to tak původně v plánu nebylo, ale protože většina účastníků odjížděla v úterý, tak jsme se my zbylí rozhodli pro přejezd už v úterý.

Poslední tři atleti se vydali z Libverdy až na zříceninu Trosek. Cesta vedla okolo Smrku, Josefovým dolem, blízko Jablonce nad Nisou do Železného Brodu, kde po obědě jsme jeli podél Jizery k Turnovu, a pak odbočili na Hrubou Skálu. Cyklovýšlap na Trosky byl po ujetých kilometrech náročný, ale zvládnutelný, a protože nám ještě zbyli síly, dojeli jsme až do Jičína, kde jsme se ubytovali na náměstí, abychom poslední den SpS dojeli až do Pardubic, což se podařilo zvládnout většinou po asfaltových silnicích. Celkem, za tyto dva dny, jsme zvládli 160 km. Počasí se hodně vylepšilo, když už jsme nebyli v horách, takže koupačka na Hrádku těsně před Pardubicemi byla příjemná.

• Délka trvání: 7 dní
• Seznam bikerů: Jiří Horák, Václav Šnévajs, Kamil Nagyváthy, Petr Žváček, Marek Štancl, Martin Stuchlý,  Miroslav Řezníček, Jiří Havlík, Michal Pěnička.

Děčín – Hřensko – Česká Kamenice (1. den)

Česká Kamenice – Hrádek nad Nisou – Lázně Libverda (2. den)

Lázně Libverda – Železný Brod – Trosky – Jičín (6. den)

Jičín – Pardubice (7. den)